Plzeňský kraj

Ani jednoho byste domů jako mazlíčka nechtěli. Ostré zuby, drápy, zobáky a rohy, zkrátka dinosauří svět je nádherná podívaná mezi perfektně vyrobenými modely. I z býložravců s tupým pohledem jde strach, jejich mohutná těla mezi stromy jsou nakročená, občas pohnou hlavou či ocasem. Zařvou a...

Expozice muzea je umístěna v domě, který v roce 1877 dal vystavět Jiří Kryštof Mikuláš Abele. Základ expozice pochází z rodinného majetku a rodinných sbírek sklářského rodu Abele. Vystavené sklo představuje v převážné většině produkci abelovských hutí.

Čím víc znám lidi, tím mám raději zvířata. Okřídlená věta, ale pravdivá. Zvířata nejsou falešná, jen lidé jim přisuzují své vlastnosti. Dívat se na zvířata je uklidňující, a protože kapybaru v parku nepotkáte, vyrazíte do zoo. Třeba do Plzně. Tam mě nejvíc zaujala Česká řeka. Hlavně obr sumec.

K zámecké budově v Manětíně přiléhá zahrada, doložená již roku 1604 v dědickém řízení po zemřelém Jeronýmu Hrobčickém z Hrobčic. Počátkem 19. století byl v prostoru jižně od Manětínského potoka upraven park v anglickém přírodně-krajinářském stylu.

Přírodní park Manětínská se nachází mezi městem Manětín a vesnicí Úněšov. Tvoří ho rozsáhlý lesní komplex Lomské vrchoviny s několika menšími rybníky a prameništi potoků Třemošenského, Černého, Zlatého, Pstružného, Malého, Dubiny, Kačiny a potoků Chladná a Veska.

Raně barokní hřbitovní kostel sv. Barbory v Manětíně byl vystavěn v roce 1607 na místě gotického předchůdce. Architektem současné stavby byl Jean Baptista Mathey.

Město Manětín a jeho okolí charakterizuje bohatá sochařská výzdoba z let 1680-1780. Dochovaný je soubor více než 30 barokních soch a sousoší. Celému náměstí v Manětíně dominuje především sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1719.

Dominantou západní strany manětínského náměstí je Kostel sv. Jana Křtitele v Manětíně. Jeho existence je doložena již k roku 1182. Kostel je spojen s manětinským zámkem spojovací chodbou vedoucí do oratoře kostela.

Malebné údolí potoka je vyhledávaným místem pro pěší turistiku a dětské stanové tábory. Stezka vede po značených turistických stezkách. Začíná a končí na Náměstí Kryštofa Haranta ve městě Bezdružice. Podél Úterského potoka lze dojít až k hracholuské přehradě.

Osada Úterý byla založena v 11. století německými horníky. V okolí osady bylo naleziště zlata. Na náměstí najdeme radnici s hrázděným patrem a vysokou sedlovou střechou.

Kostel je hlavní dominantou městečka Úterý. Součástí areálu je kromě kostela s pozůstatky opevnění a bývalým hřbitovem i barokní fara, kaple Úzkostí Páně u paty schodiště od severu a škola. Z někdejšího hřbitova se otevírají krásné výhledy na městečko.

Klášter bosých augustiniánů sv. Jana Nepomuckého založil r. 1700 František Antonín Špork. Nyní je sídlem Státního oblastního archivu Praha.

Přehrada Hracholusky stojí na řece Mži přibližně 20 km západně nad Plzní. Přehrada vznikla vybudováním sypané hráze v roce 1964 a zaplavením malebného údolí řeky Mže.

Kašperské Hory mají dva gotické kostely. Bohaté horní město si takový přepych mohlo dovolit. Uplynulo jen několik desetiletí od doby, kdy poslední zedníci opustili chrám svatého Mikuláše, a už se stavělo znovu.

V malé vesničce Klášter na cestě z Nové Bystřice do Slavonic byl v letech 1501-1507 zbudovaný klášter paulánů, kteří sem přišli již v r. 1491. Pauláni měli za úkol najít místo od Alp na východ, kde se sbíhají tři léčivé prameny a toto místo našli právě zde.