Kudy z nudy v oblasti Plzeňský kraj
Zobrazit všechny články o oblasti Plzeňský kraj
Chrudim je městem žijícím každodenním dynamickým rytmem, s ulicemi někdy až příliš zaplněnými auty, ale také s tichými zákoutími, parky a procházkovými trasami kolem řeky Chrudimky a revitalizovaného toku bývalého mlýnského náhonu, kde je příjemné se na chvilku zastavit. K posezení tu vybízí množství stylových restaurací, hospůdek a kavárniček, které se jako mávnutím kouzelného proutku vylouply ve starých měšťanských domech, v jejich sklepeních a na zahrádkách u hradeb.
Na okraji lesoparku v Praze Kobylisích stojí sborový dům s kostelem U Jákobova žebříku. Ve své době velmi moderní stavba od švýcarského architekta Ernsta Gisela z roku 1971 je spjata s politickým a společenským uvolněním „Pražského jara“ a je jedinou církevní stavbou Českobratrské církve ČCE postavenou v době komunistické normalizace po roce 1968.
Na severní Moravě jihozápadně od Opavy nedaleko města Vítkov stojí na skalnatém vrchu, nad meandry romantické řeky Moravice, zřícenina hradu Vikštejna. Z kdysi hrdé pevnosti se do dnešních časů zachovaly jen části vysokých hradeb se slepými okny, vlhké sklepní místnosti a vyhlídková věžička, z níž je nádherný pohled na řeku a okolní lesy Nízkého Jeseníku.
Polanská niva je unikátní místo tvořené lužními lesy, mokřady, tůněmi, lukami a dravým tokem meandrující řeky Odry i s jejími slepými rameny. Rozkládá se mezi Polankou nad Odrou a Jistebníkem, jihozápadně od Ostravy. Přírodní rezervace Polanská niva, bohatá na vzácnou faunu i floru, je součástí Chráněné krajinné oblasti Poodří.
Od října 2010 je po dvou letech rekonstrukce opět otevřeno Polabské muzeum v Poděbradech. Muzeum nyní představuje přírodu, archeologii, historii a lázeňství regionu prostřednictvím stálé expozice Příběh Polabí a expozice Středověký špitál zv. Kunhuta.
V muzeu je k vidění hned několik expozic, které se vztahují jak Šumavě, tak i historickým faktům této oblasti. Asi nejzajímavější expozicí je Sušický mechanický betlém.
Mohyla ve vesnici Žižkovo Pole je vzpomínkou na slavného českého vojevůdce Jana Žižku, který zde, při obléhání Přibyslavi roku 1424, zemřel. Přesné místo jeho úmrtí připomíná veliký kříž uprostřed pole. Žižka však nezemřel v boji – do hrobu ho schvátila dosud ne plně objasněná nemoc.
Při obnově města, zničeného třicetiletou válkou, vybudovali italští architekti F. Luchese a P. G. Tencalla na neplodné a bažinaté půdě za hradbami půvabnou pozdně renesanční zahradu. Prostředí zahrady je využíváno k výstavám, koncertům, slavnostem. Novinkou sezony 2010 je unikátní informační a naváděcí systém.
Výraznou dominantou obce Luže, městečka ležícího v lesnaté kotlině, je mohutný, ranně barokní poutní kostel zasvěcený Panně Marii Pomocnici Křesťanů z konce 17. Století, postavený na čedičovém návrší.
Nejstarší stavbou ve městě a zároveň jedinou dochovanou románskou rotundou ve východních Čechách je kaple sv. Kateřiny v České Třebové. O jejím vzniku se dnes můžeme pouze dohadovat, dosud se totiž nepodařilo uspokojivě odpovědět na otázky kdy, kým a proč zde byla postavena.
Park na Réně založili v roce 1887 členové ivančického Zalesňovacího a okrašlovacího spolku, jehož předsedou byl tehdejší starosta Jan Kočí. Park se stal oblíbeným cílem výletů.
Ústecký kostel v centru města se proslavil svojí šikmou věží. Jedná se o čtvrtou nejšikmější věží v Evropě – na šedesáti pěti metrech své výšky se vychyluje o celé dva metry a jeden centimetr k tomu. Může za to bombardování na konci druhé světové války.
Užijte si 1 nebo 2 hodinové vyjížďky na koni pod vedením zkušeného instruktura do malebného okolí Hlučína kolem Hlučínské štěrkovny, k Vinné hoře a do Jilešovic.
Jednou z nepřehlédnutelných dominant Českého středohoří je čedičový kopec, majestátně se tyčící nedaleko severočeského městečka Lovosice. Lovoš (570 m.n.m) určitě poznáte už zdaleka podle typického tvaru se dvěma vrcholy - Velkým a Malým Lovošem zvaným též Kybička.
Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Hlavními důvody pro zhotovení tak rozsáhlého vodního díla, které v Evropě 16. Století nemělo obdoby, byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány.